Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Proč neoslavit sv. Václava návštěvou koncertu tří profláknutých anarcho-úderek? Oxymoron musí být! A když HC špína REPELENT SS s Tomášem Mládkem a.k.a. majorem Zkázou za mikrofonem křtí debutový dvanáctipalec (je to o něco přesnější tvrzení, než kdybych řekl, že jde o debutový album), doprovází ji „nová“ Banánova kapela KOVADLINA a finští comrades REMISSIONS, není moc proč váhat. Tři kapely, dvouhodinový program a samozřejmě strahovský kopec. Tady je vše, jak má být, a míra mého spokojeného culení během večera jen gradovala. Úderem osmé naskákala na stage nasludgeovaná úderka z Tampere a šlo o nádherně špinavý, mírně chaotický hardcore. Obal vinylu „Survivalist“ je parafrází na film Metropolis Fritze Langa, během koncertu byl citován Aleister Crowley, křiklouna s divokým knírem a čírem pak zdobily vytetované symboly chaosu. Vše v pořádku. REMISSIONS nastoupili s rychlými thrashovými tempy a během setu postupně zpomalovali, ale rozhodně to nebylo na škodu. Často se vylouply momenty, kterými parta z Tampere prokázala svůj neoddiskutovatelný tah na branku, a za zmínku stojí i dobře napsané texty. Cluster fuck!
KOVADLINA je pohrobek populární punkovky HANBA, která byla pokojně rozpuštěna ve chvíli, kdy její členové došli k názoru, že si každý pod slovem „punk“ představuje něco trochu jiného. Zůstal kytarista Vorel a profláknutý Banán a já si troufám říct, že o nějakou revoluční změnu stylu nejde – stále je přítomna specifická atmosféra, Banánovo básnické střevo punkového pozorovatele, jednoduché taneční rytmy i nefalšovaná porce ryzího rock´n´rollu. KOVADLINA je však o něco dospělejší, daleko častěji se ke slovu dostane melodická kytara a až post-rockové plochy, zadumanou muziku však určitě nečekejte. KOVADLINA ve výsledku působí citlivěji, poctivěji a možná i opravdověji než její předchůdce. HANBU jsem měl velmi rád, ale KOVADLINA je důstojný nástupce, jak o tom svědčí jak debut „Životy těch druhých“, tak nový materiál na splitka, která kapelu čekají v následujících měsících. Aktuálně kapela vypustila ven klip k songu „Sbohem naposled“, který vyjde na splitku s TELEFONem.
Po necelé půlhodince je po všem, ale na scéně se mění jen frontman a bubeník, basáka a kytaristu KOVADLINA s REPELENT SS sdílí. Zvuk R-SS je však diametrálně odlišný. Špinavé bahno R-SS připomnělo třeba NAILS, major Zkáza řádil jak mexický zápasník v ringu a zbytek večera se tak nesl ve znamení obhroublé hardcoreové agrese s příměsí sadomasochistického kankánu a poetického ducha starých československých filmů. Samozřejmě zazněla moje oblíbená „Inventóra“, ale i další vály tvořící A stranu repelentí desky stojí za pozornost, ať už „Drutěva“ (Družstvo tělesně vadných) nebo „Černá kokarda“. Jsem rád, že na desku konečně došlo, byť je i ona samotná takový mrkáček – nový materiál činí necelých deset minut a B stranu tvoří starší demo „Dvatisícetřinec“.
I když jsem věděl, co čekat, všechny tři kapely působily jako dokonalý životabudič a navzdory vší hardcoreový špíně a bahnu věřím, že málokdo scházel z kopce se špatnou náladou.
Chutná jednohubka pro skalní příznivce. FATHER BEFOULED už přes patnáct let zasahují tam, kde je třeba ukojit poptávku po tvorbě ranných INCANTATION. Příjemné EP, které akcentuje spíše jednodušší stránky kultovní „pillardovské“ éry americké legendy.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.